Můj příběh

Jaká byla má cesta k tomu co dnes žiji?

Přirozenost. Spontánnost. Svoboda. Lehkost. Klid a ticho. Tanec v přírodě. Miluji vodu v každém ročním období, vždy přináší něco jedinečného. Tělo je mým chrámem, o které s úctou pečuji. Jsem přítomna tělu i duši. Zkoumám vztahy tělo/duše/duch. Vášeň k pohybu a stravě. Zkoumám svůj hlas. Mou přirozeností je otevřenost, naslouchání. Prohlubuji vnímání druhého skrze laskavý a jemný dotyk. Velkým učitelem, inspirací a zdrojem energie je mi příroda a vše v ní živé, její pohyby a cykly. Miluji život. Miluji svůj příběh.

Velkým a hlubokým odrazovým můstkem bylo mé období onemocnění a následné „vyhoření v životě“, ve kterém se mi má struktura života totálně zbortila. Neviděla jsem ani jsem necítila smysl života. Život byl pro mne v tu chvíli neskutečně těžký, prázdný, necitlivý. Toužila jsem být úplně sama se sebou, v klidu a tichu. Dotkla jsem se místa prázdnoty, jako když vyprázdníte džbán vody, který nějakou dobu zůstal úplně vysušený. Prázdnota, nicota, bod na nule. Cítila jsem obrovskou touhu „odejít“ ze světa jak vše bylo neúnosné. Nebála jsem se toho pocitu, protože jsem někde v hloubce ve svém nitru cítila, že je místo, kde je velmi krásně, lehce a svobodně.

V době před tím jsem tu byla pro všechny v mém okolí, rodinu, kamarády, klienty, pro všechny otevřeným srdcem, tělem i duší. Každému pomoci, poradit, zavděčit se, dokonce i dokázat, že k něčemu jsem a za něco stojím. V jednu chvíli už toho bylo asi dost. Přesahovalo to mé schopnosti, jak těla tak i duše. Zajímavé i na tomto období bylo, když jsem já v tu chvíli potřebovala pomoci, nikdo tu nebyl! Se vší úctou…byla jsem na celý svět naštvaná jak nespravedlivé to je.

A teď se vrátím k prvním řádkům svého příběhu, jak se vše otočilo. Po tom všem „co jsem neodešla“ a trávila převážného času v přírodě, sama se sebou, jsem se otočila nahoru k oblakům, za světlem, za větrem, ke korunám stromů, dupala jsem při tom bosky do země, plavala v řece, naslouchala hlasu ticha. Tak se stala příroda mým druhým domovem, mým zdrojem životní energie. Inspirací přirozeného pohybu, citlivosti, a zvuků ticha. V tomto období jsem si prošla různými terapiemi, které mi z velkou částí pomohly. Ten krok vpřed byl jen a jen na mě.

Ve všem co jsem dělala doposud pokračuji, jen jiným způsobem. Velkou vděčností je pro mne má rodina, která tu pro mne je, která mne v mých těžkých chvílích podpořila a podržela, nedá se to úplně slovy vyjádřit. Děkuji za léčení mé nejbližší duše Markétce Mariísol. Přijetím sama sebe taková jaká jsem, se svými dary i chybami. Více naslouchám svému vnitřnímu hlasu, kterému plně důvěřuji. Velkým objevem a procítěním jak důležité to je – dát SEBE na PRVNÍ místo! Opečovat sebe, naplnit své potřeby a teprve po té nabídnout přítomnost a podporu druhým. I přesto vše přicházejí do života výzvy, které nás posouvají – chybami se učím, překážky jsou příležitostí, nemoc je pro mne příležitost a výzvou se o sobě dozvědět něco víc.

Věřím v proces, progres, transformaci, kterou máme všichni možnost poznat a žít. Na jaké-koli úrovni, fyzické i mentální.

Miluji Život, miluji Sebe a svůj příběh, miluji Zemi, miluji Vesmír. A to vše v pohybu.

Péče o tělo a duši je mým životem

Po zemi naboso.

Mé dovednosti podpořily i tato dosažená vzdělání

„Pulz života je velmi jemný – vy jste ten pulz.“

OSHO